Nikdo ji to neučil, to má prostě vrozené

Ptáte se co? No přece mít rád :o)

Že se nám narodilo před půl rokem krásné lidské mládě už asi víte. A když opadla přehnaná starostlivost o jeho hygienu, začalo osobní seznamování s Aimee.

Ne, že by se předtím neznali. Bylo až dojemné, jak Aimee sama od sebe vzorně hlídala u kočárku, když jsme se jen na okamžik někam vzdálili :o). A dokonce když k nám přišli nečekaně 2 cizí psy a motali se kolem kočárku, nechtěla je k němu ani pustit. Jenže oni byli dva a ona sama a tak to stejně neuhlídala… Jim stejně nešlo o kočár, jen šli mimochodem kolem, ale ona měla asi pocit, že nám chtějí Vojtíška snad ukrást nebo co :o).

A tak když jsme došli k závěru, že dítě si musí zvykat i na psí chlupy, položili jsme Vojtíka do těsné blízkosti k Aimee. Ta ho okamžitě chtěla celého oblízat, ale protože to jí nedovolujeme ani u dospělých, tak si k němu aspoň lehla co nejtěsněji. Mlátila přitom ocasem o stošest a byla šťastná.

Pak jsme Vojtu na ni skoro položili, aby si ji mohl ručičkami osahávat. Vojta byl štěstím bez sebe a Aimee držela a držela, i když jeho ručičky občas zabraly víc než je třeba. I přesto, že Vojtovi zůstali v ruce i nějaké ty chloupky, byla Aimee očividně spokojená.

Bude to skvělá máma. Už se na to moooc těším :o) :o) :o).